Po odsunu německého obyvatelstva prakticky celé osídlení Doupovských hor zaniklo. Zmizelo okresní město Doupov, desítky vesnic, kostelů, kaplí, božích muk, hospodářských usedlostí, lesních samot a cest. Na opuštěném území vznikl vojenský výcvikový prostor. Poutní kostel navrací krajině duchovní střed a obnovuje zaniklou poutní tradici.
Cílem pouti je nový poutní kostel Sv Archanděla Michaela. Architekt vymezil pouze místo a tvar budoucích stěn , avšak stěnám kostela dávají růst sami lidé. Poutníci přinášejí kameny, píší na ně svá přání nebo prosby, vystoupají vzhůru do rozestavěných stěn a uloží svůj kámen k ostatním. Stěny kostela se tak stanou gigantickou pokladnicí vzpomínek, přání a proseb vrstvenou časem, zbožností anebo jen zájmem těch, kdo budou přicházet. Záleží jen na lidech samých, kdy bude kostel dokončen.
Obvodou stěnu kostela prolamuje portál obrácený k jihu. Portál je navržen z masivního monolitického betonu jako umělý skalní blok. Do betonového monolitu jsou vyřezány drobné niky a výklenky, kam budou poutníci za noci vkládat rozžaté svíčky. Noc je vzpomínkou na okamžik stvoření, kdy Bůh prozářil temnotu prvním paprskem světla. Svíčky vytvoří zářící obrazec a světlo pronikne temnotou opuštěné krajiny jako v prvním dnu stvoření.
V základech věže je umístěna kaple Matky Boží. Centrální prostor je z části vytesán do kamenného podloží, hrubá skála bude ponechána jako viditelný základ betonových stěn a sloupů. Klenba nad kaplí je navržena jako hvězdná obloha. Počet hvězd odpovídá počtu zničených klášterů, kostelů a kaplí na území vojenského prostoru. Do otvorů – hvězd jsou osazeny skleněné čočky, za které mohou být ze shora položeny svíčky. Symbolická mapa zmizelé duchovní krajiny Doupovských hor se v den pouti znovu rozzáří jako souhvězdí na obloze…